Doufám,že toto vyprávění vyvolá úsměv na Vašich tvářích a drobet odlehčí to naše hubnutí.Mimochodem minule v komentáři mi některá z Vás napsala- ne moc dietní blog-a já si myslím,že právě o tom to je,celé to odlehčit,protože Já kdykoli si nevím rady mohu se na Vás obrátit,moc Vám za to děkuji,moc.Děkuji i Za přátelství jež mi byla nabídnuta,já nejsem moc kolektivní osoba,sice sportuji a je to fajn-vyhrát někdy prohrát chlapský tlachání o všem a defacto o ničem-ale pak prchám domů-za svýma holkama,snimi je všechno je to ....Když mi líčí zážitky ze škol,zumby-má paní ze zaměstnání-máme to tak,že můžeme mluvit ovšem hodiny ale dovedeme s polu i mlčet-jen se setkají pohledy , v očích to vyvolá úsměv a uvnitř v sobě pocit klidu.Ale Vy jste můj první spolek,skupina atd.Je to prima-podíval jsem se na některé Vaše fotografie jak Vám to jde a  na jednom byla úžasná fotografie-tuším se to jmenovala Lesní velikán-takto vyfocené -prostě úžasné!!!!!Ale nemohu psát jenom o svých tukových zásobách, musím zhubnout a díky Vám a sobě prostě zhubnu a život pro mne bude,no minimálně lehčí ...Ale to je jenom jedna část denního dění a ta zbývající část mnohdy opravdu stojí za to,tak jako včera.                                 Včera jsme s paní randili a navečer jsme si dali sraz s holkama,že si dají k večeři v Mekáči salát a pak vyrazíme domů.A tak zasedneme ,já popíjím kávu moje holky vedou živou konverzaci a čas ubíhá,seděli jsme u výlohy-a jak tak bloudím pohledem ven na náměstí všiml jsem si stařenky,venku vířilo k zemi něco mezi pršením a sněžěním a kabátek, té paní vypadal,že už tam nějaký čas stojí.Občas nahlédla výlohou dovnitř a tak čas běžel.pak mě po chvilku zase upoutala,byla zase o něco více promočená v holých rukách svírala několikatero igelitek a já  začal přemýšlet,že bych nerad aby má babička takhle postávala,mokrá v nečase a dívala se výlohou do místností plné hřejících se a baštících lidí.Co já vím třeba ta stařenka nemá ani korunu a teplý čaj by jí udělal dobře,poslal jsem Starší dcerku s padesátikorunou za paní a začal číst časopis,když tu zaslechnu-tenhle spratek patří Vám-zvednu pohled a tam stojí promočená-ale už ne milá stařenka ale dračice!!  Ano,to je má dcera .Co si to dovolujete ,copak vypadám jako bezdomovec-no těžko se mi odpovídalo-naštěstí o odpovědi ani moc nestála-byla bohužel samovytáčecí a tak neustále zvyšovala hlas a já už byl pozorností celého Mekáče,no fajn. Moje děvčata hlavy zabořené ve svých tácech a já dostávám co proto,ani nevím jak jsme se dostali ven.A tam,tam má paní propadla neskutečnému řehotu pak dcery a nakonec i já,má paní se slovy-tak to byl holky,tátův nejlepší dobrý skutek co se známe-jo někdy se opravdu nezadaří-a někdy se i za dobrý skutek stydíte.JO ta paní čekala na dceru až půjde ze zaměstnání.